Nakupování s úsměvem?

Kdo z vás rád nakupuje? Myslím takové ty velké nákupy potravin v ještě větších obchodech. Můj soukromý odhad je, že tak přibližně 8 lidí z 10 to dělá z povinnosti a ti zbývající dva jsou tam vyloženě za trest. 🙂

Udělejte si průzkum

No, asi trochu přeháním, ale možná ne zas tolik… Schválně, až zase někdy budete tlačit svůj obrovský nákupní koš (v mém případě určitě s jedním zaseklým předním kolečkem 🙂 ) po obchodě, rozhlédněte se a podívejte se, jak se lidi kolem vás tváří…

Já tam moc radostných nebo snad dokonce rozesmátých tváří nevídám. Spíš se všichni dost mračí, možná se soustředí, počítají, kolik co stojí, srovnávají s tím, kolik to stálo minule nebo kolik to stojí v jiném obchodě, přemýšlí nad tím, co budou vařit zítra k obědu nebo se rozčilují (potichu nebo nahlas), že ty regály jsou zase jinde než minule. 🙂

Naprosto to chápu, protože sama to mám často podobně.

Zažila jsem ale i období, kdy jsem si moje velké nákupy jednou za týden docela užívala, protože jsem to vnímala jako svoji chvilku pro sebe. Děti totiž vždycky byly s tatínkem, abych měla na nakupování „klid“.

Chtěla jsem si to zjednodušit, chtěla jsem se zbaběle vyvarovat vztekání, vydírání, hledání ztracených dětí, které si hrají mezi regály na schovávanou, a věčného kňourání, že je to tady už nebaví a že už chtějí jet domů.

Nákupy s dětmi

Poslední dobou ale chodím nakupovat s holkama, protože logisticky to líp nevyřeším. A je to náramná zábava!

A to hlavně proto, že jsem do toho holky zapojila, že jsem hodila za hlavu všechny ty strachy, co si o tom budou myslet ostatní. Dala jsem jim při tom svobodu. Holky lezou pořád z koše, do koše, křičí nadšením, vozí se navzájem, hledají a nakládají zboží, nesmírně je to baví! Já vlastně jenom předčítám nákupní seznam. 🙂

A taky se usmívám na ostatní nakupující, kteří místo toho, aby se pohoršovali, že tady dělají holky takový kravál, začínají se při pohledu na to jejich nakupování usmívat. 🙂  Někteří se se mnou dávají do řeči nebo prohodí pár slov přímo s holkama.

Je moc krásné sledovat, jak se ty zamračené a ustarané tváře mění díky úsměvu.

Pravidelně taky v nejvzdálenějším místě od východu potřebuje Petruška čůrat. A umí to tak roztomile, že u toho jsem ještě nezažila, aby se nezačali smát naši spolunakupující i nahlas. 🙂

A největší legrace to bývá u pokladny. Tam jsou většinou lidi extra zamračení, paní prodavačky unavené, o to víc je tam pak cítit ta změna nálady, když se přivalíme k pokladně my. 🙂

Jde to vesele i bez dětí

Holky rozhodně působí jako ledoborce, ale i bez nich to jde. Mám to vyzkoušené. Úsměvem disponuju i bez nich. 🙂 A když se v obchodě nebo kdekoliv na někoho usměju, vždycky to působí stejně.

Rozhodně to ale nejde vždycky, když mám blbou náladu nebo třeba celý den Blbec, tak ten úsměv prostě nevyčaruju.

V takových chvílích používám některé ze svých her pro zlepšení nálady (můžete si 3 z nich stáhnout tady a vyrobit si i praktické kartičky, které můžete nosit u sebe v peněžence a využít je třeba právě při čekání ve frontě u pokladny. 🙂

Je potřeba, abychom nejdřív byli sami radostní. Teprve pak můžeme radost rozdávat kolem sebe. 🙂

Radost je nakažlivá!

Tak zkusme příště na nákupu zase někoho nakazit radši dobrou náladou než nějakým bacilem! 🙂

 

Anička Hromádková

Anička Hromádková

Vděčnost proměňuje můj život a já jsem díky ní každý den radostnější a spokojenější.
Baví mě inspirovat lidi, aby pomocí vděčnosti odstartovali ve svém životě zázraky a přitahovali si tak do svého života to, co si opravdu přejí.

Více o mně si přečtete tady»

Facebook

Nejnovější články