Znáte to taky? Milujete nové výzvy všeho druhu? Rádi se vrháte do nových věcí, ale když vám to nejde, brzy zase vycouvete? Jestli jste si 3 krát odpověděli ANO, tak jsme na tom podobně. 🙂
Jeden z mých velkých projektů, kterými jsem nadšená už přes rok a půl, je vize mého podnikání online. Kvůli tomu jsem se přihlásila do kurzu, kde se učí, jak na to.
S velkým nadšením jsem se do toho pustila a hned po prvním týdnu se zasekla. Bylo totiž potřeba, abych napsala nějaký smysluplný TEXT, který, když už nebude úplně na úrovni, bude mít aspoň hlavu a patu. Jenže…
Jsem fakt tragéd na psaní. Nebo si to o sobě aspoň dlouhodobě myslím. A to jsem se přihlásila do dalšího kurzu, ačkoliv jsem ještě nesplnila nic z toho, co bylo v tom prvním. 🙂 Snad stokrát už jsem za poslední rok začala něco psát, ale po pár prvních slovech mě vždy přepadne silný pocit, že jsem vážně trapná a nemám co předat, že si tady chci hrát na paní chytrou, která zná něco, co ostatní neznají, a při tom to vůbec není pravda. (to, že si chci hrát na paní chytrou :-))
Hodně krát jsem to už vzdala, ale ten výsledek, který si za tím vším představuju, mi prostě nedá spát.
Takže to zkouším znovu a znovu.
Přečetla jsem už spoustu článků o tom, jak dobře napsat článek, jak probudit svoji kreativitu. Objevila jsem překrásnou a inspirativní knihu od Julie Cameron: Umělcova cesta, která se na tvůrčí psaní dívá ze všech různých pohledů. Rozebírá všechny tvůrčí bloky a HLAVNĚ!!! Tvrdí, že psát dokáže každý.
Že jen některým to trvá delší dobu, než ten svůj proud kreativity očistí a nechají ho proudit.
Stačí prostě jenom psát, vydržet, psát cokoli, nenechat se rozptylovat, a po nějakém čase TO přijde!
Tak jsem to dnes zkusila.
Ráno jsem odvezla děti do školky, manžel syna do školy, nakoupila jsem, paní prodavačka se divila, jak to, že dneska nakupuju bez dětí. Hned jsem jí vyklopila, že všechny děti jsou ve škole a ve školce a já mám teď 3 (vážně celé 3!!!) hodiny čistého času, než pro ně zase pojedu. Smála se, že si určitě hodím nohy nahoru a budu odpočívat.
Jenže já jsem věděla, že se hrozně moc těším na to, až se zkusím ponořit do psaní. Zkusím překonat tu chvíli (ke které jsem se do dneška ještě nedostala), kdy se po cca 20 min plného soustředěného psaní (podle některých studií dřív, podle některých později :-)) protrhne hráz mojí kreativity a
- já se nebudu moct zastavit,
- nápady se budou jenom hrnout,
- nebudu ani stíhat ťukat prsty do klávesnice,
- hluboké myšlenky budu jednoduše a stručně formulovat, že jim každý porozumí, každého osloví a změní jeho život navždy…
- Co myšlenka, to vybroušený drahokam…
A jak to vypadá ve skutečnosti?
Sedám si k počítači. Otevírám Word. Píšu první větu. Fuj. To je ale blábol. Jdu si uvařit čaj. S tím se mi bude hned líp pracovat. Mažu první větu a začínám jinak. Co? Nerozumím sama svým vlastním formulacím. Hm, rychle musím dát prát prádlo. Odcházím na 10 minut. Vracím se a…
Nevím opět, jak začít, tak kouknu na fcb (zatím největší chyba ze všech :-). Hm, dozvěděla jsem se sice něco nového o novém přírůstku do rodiny, o plánování dovolené mých kamarádek a o fantastickém kurzu pro ženy, ale tvůrčí myšlenky jsem tím rozhodně moc nepodpořila. 🙂
Taky jsem ještě stihla zvednout 2 krát telefon kamarádkám a objasnit jim, proč teď opravdu, ale opravdu nemám čas na telefonování, udělat si svačinu, zalít kytky a přeleštit zrcadlo. Ale…
Nakonec jsem se do toho přece jenom zabrala, ještě před chvilkou jsem měla spoustu času a teď jsem koukla na hodiny a už musíííím letět pro holky do školky…
Takže rada
„Když chceš psát, tak prostě piš, piš, piš.“
„Ale já to neumím, mě to prostě nejde, nemám talent.“
„Tak piš ještě víc!!!“ 🙂
má opravdu něco do sebe. A jestli vás láká psaní a máte pocit, že nedokážete sesmolit kloudnou myšlenku, prostě jenom začněte, nenechte se ničím vyrušovat a neskončete moc brzy. 🙂
A to samé platí u všeho, co se chcete naučit. I kdybyste byli přesvědčení o tom, že tohle vám prostě nejde, nebo že na to prostě nemáte talent, dělejte toho víc. A když vám to stále nepůjde, hlavně vydržte a dělejte to ještě častěji. A dívejte se pak za sebe s láskou na všechny vaše chyby, omyly, nedokonalé články (viz. tahle moje prvotina :-), které jediné vás můžou dovést k opravdovému mistrovství.
Držím nám všem palce.
